Domluvím se s nimi za pomocí mého rodného jazyka? Připadne mi tam jedna podivnost větší než druhá. Copak vy byste zaplatili jízdenku a pak šli dobrovolně tlačit trolejbus??? Sofie mne uklidnila, že do jejího kmene zapadnu bez problému. Práci prý taktéž člověk jako já najde jako po másle, že tam je daleko více příležitostí než v tom mém zapadákově a do budoucna mi tam i podnikání půjde samo. No tak to jsem teda zvědav. Dal jsem na její rady a začal hledat byt. Co si budeme nalhávat, ceny jsou pro běžného člověka lidové, tolik, kolik jsem do té doby platil za svůj byt 3+1 tu chcou za jeden pokoj. Navíc s Vámi onu jednotku obývá dalších pět domorodců a něco jako je nájemní smlouva tu absolutně neexistuje. Asi kdyby měl onen nebožák špatný měsíc, kdy se mu nepodařilo nic ukořistit, tak by se mohl rovnou sbalit a jít dál. Jak se zdá, taktéž mi nezbyde nic jiného. Chci přeci zmizet rychle.
Uplynulo pár hodin a světe div se - už bydlím! Hledání vhodného příbytku by se zdálo být složité, ale protože jsem chytrý mladý muž, tak jsem sáhnul hned po první vhodné alternativě, kterou jsem našel. Nyní mám již v pronájmu jeden útulný, krásný a malý pokoj. Tak malý, že mi připomíná záchod v mém předchozím bytě! Ale jinak je tady opravdu krásně. Při předávání pokoje jsme spolu s majitelem domu diskutovali o tom, jaká je to tu klidná lokalita. Sám jsem apeloval na to, že pocházím z kraje, kde ještě nevíme, že existuje splachovací záchod a jsme doposud nepošpiněni takovými věcmi, jako jsou vysokorychlostní turbo internet, poněvadž patříme k těm několika málo procentům obyvatel, kteří v místě svého bydliště pomalu ani nemají signál na to, aby si mohli zavolat, natož, aby byli s ostatními síť nesíť. Majitel mne pochopil a zároveň ujistil v tom, že v takovém případě se mi tady bude líbit, že je tady klid, vzhledem k tomu, že je centrum města daleko. Jak se později ukázalo, měl pravdu. Centrum je tak daleko, že mi cesta šalinou trvá dobré půl hodiny!!!! Z toho jsem byl poněkud nepotěšen, avšak utěšením mi byl onen klid, který zde budu mít. Když jsem si procházel sídliště, které tu hyzdí tuto krajinu, slunce oslňovalo panorama nedalekých lesů kdesi v dáli.
V tu chvíli jsem si řekl, že je tu vlastně opravdu krásně. Nechal jsem se naplňovat tímto klidem. Jak jsem však zjistil při ranní cigaretě, hned za domem se nachází hlavní tah dálnice. Díky bohu je hluk a smog z aut vnímatelný pouze na dvorku. Doma se mi připomíná pouze ten železniční přejezd, který se nachází hned vedle. Když projede ona plechová bestie, tak snad i myši z domu utečou, protože se celý dům zatřese tak, jakoby se blížil konec světa, div při tom nevypadne elektrika! Stejně jako je tu poznat podle hluku letadel, že mám na rozdíl od centra blízko letiště, stejně tak při každé budoucí návštěvě bude dle mého kyselého výrazu v obličeji majitel domu poznávat, že jsem již objevil onen háček, proč tu nikdy nejsou obsazeny všechny pokoje. Taky mu to dám razantně najevo. Někdy… Až si to zase budu moci dovolit a začnu zase jíst steak místo zlevněných instantních potravin, které čekaly v regále na mě. Do té doby se tedy budu zřejmě usmívat a uklidňovat ho s tím, že příště již donesu nájem včas. No uvidíme, kdo z nás více vydrží. Nezbyde mi než posbírat poslední zbytky hrdosti a jít si hledat slušnou práci. Měl bych tak ale učinit rychle, první nájem se blíží…
Tak fotka jak lidé tlačí trolejbus je pecka :D jinak hodně štěstí do budoucna, velká města mají i něco do sebe :)) železniční přejezd by mě teda asi pěkně na*ral... Tereza P.
OdpovědětVymazat